Příbuzní morčete

Tady je několik příbuzných morčete:
Mara stepní
Mary jsou hlodavci, kteří svým vzezřením připomínají zajíce. Dorůstají přibližně stejné velikosti a mají hranatý čenich, dlouhé boltce a vysoké štíhlé nohy s osrstěnými chodidly a drobnými kopýtky místo drápů. Ocas je krátký a pahýlovitý, po stranách je bíle vroubený. Mary ho používají jako signalizační zařízení při poplachu.

Kapybara
Kapybary žijí v malých skupinkách asi o 30 jedincích, jen výjimečně v párech. Ve skupině obvykle žije dospělý samec s harémem partnerek. Jejich sociální chování se ovšem v průběhu roku mění. V období sucha se shromažďují ve značném počtu u zbylých vodních nádrží a chovají se k sobě tolerantně. Se stoupající vodní hladinou jednotlivé skupiny migrují do okolní vegetace, kde si dominantní samci značí svá teritoria sekretem pachových žláz uložených u kořene nosu.

Urzon
Stromoví dikobrazi, kteří obývají Severní a Jižní Ameriku, se velmi liší od dikobrazů starého světa. Dokonce patří do jiného podřádu. Jejich společným znakem jsou však ostny. Urzon kanadský má ovšem bodlinami porostlý jen ocas. Ostatní tělo kryje dlouhá srst. Domovem urzona jsou lesy Severní Ameriky. Přednost dává jehličnatým, jalovcovým a topolovým lesům.

Moko
V poslední době je poměrně často chován moko skalní. Trochu připomíná morče na delších nožkách, je však o něco větší váží až jeden kilogram. Tělo má dlouhé okolo 30 cm, ocásek je téměř neznatelný, hrubá srst je hnědě zbarvená. Vyskytuje se pouze v jediném pohoří v Brazílii. V přírodě žije na suchých, skalnatých biotopech, je velmi hbitý a dobře šplhá po skalách, keřích i stromech. Najdeme jej v malých skupinkách, nejsou však tak snášenliví jako morčata. Aktivní je převážně ve dne, jako úkryty mu slouží skalní prohlubně a mělké nory pod kameny. Živí se stejně jako morče pouze rostlinnou potravou. Požírá traviny, listy stromů a keřů, plody a hlízy